Historie muzea
Počátky muzea ve Vysokém Mýtě sahají do 19. století a jsou spojeny s osobností Karlouše Richtera, vzdělaného mlynáře ze Sárovce, radního a kronikáře Vysokého Mýta. Ten v roce 1859 zachránil před zničením písemnosti městského archivu vymohl si prostřednictvím Aloise Vojtěcha Šembery na tehdejším starostovi uvolnění jedné místnosti na radnici pro jejich uložení. Na Richterův návrh město v roce 1871 při této místnosti zřídilo také muzeum a jeho správou pověřilo právě tohoto radního. Provolání představitelů města vyzvalo občany, aby shromáždili a muzeu darovali své starožitnosti. Po několika letech potýkání se s nedostatečnými prostorami a klesajícím zájmem veřejnosti však muzejní činnost téměř ustala, zvláště po roce 1877, kdy K. Richter nebyl znovu zvolen do zastupitelstva a stáhl se do ústraní. I s uvážením tohoto období nevelké aktivity můžeme považovat rok 1871 za vznik městského muzea; muzeum ve Vysokém Mýtě je tedy nejstarší institucí svého druhu v Čechách.
V roce 1883 se do Vysokého Mýta vrátil architekt Josef Škorpil ze svých zahraničních cest, během nichž navštívil významné instituce muzejního charakteru v Petrohradu a Paříži. Ze Škorpilovy iniciativy byl založen „muzejní komitét“, část sbírek nalezla prostory v restaurované Pražské věži a v místnosti v obecním domě. Muzeum získalo podporu několika finančních či průmyslových organizací ve městě (především První záložny ve Vysokém Mýtě, Cihelny u nádraží aj.) i mnoha drobných dárců a jeho činnost se značně zprofesionalizovala. Část svých sbírek představilo vysokomýtské muzeum na Zemské jubilejní výstavě v Praze v roce 1891. Muzeum ve Vysokém Mýtě také inspirovalo mnoho dalších měst, např. Litomyšl, Trutnov nebo Příbram; v roce 1889 dokonce muzeum obdrželo dotazník z Washingtonu žádající údaje o činnosti a zařízení. Rok 1900 však přinesl muzeu nečekaný úder: muselo vyklidit místnosti v obecním domě kvůli zřízení policejního městského úřadu. Muzejní činnost tím zůstala ochromena až do roku 1904, kdy se začalo uvažovat o stavbě samostatné budovy. Od roku 1907 muzeum smělo využívat přízemí domu Zdeňky Šemberové a po její smrti v roce 1912 i celý dům rodiny Šemberovy. Odkazem navíc získalo pozůstalost po Zdeňčině otci, profesoru A. V. Šemberovi, která je zřejmě nejhodnotnějším celkem sbírek (zvláště korespondence A. V. Šembery a jeho dětí např. s Boženou Němcovou, Janem Nerudou, J. V. Fričem či T. G. Masarykem). Od roku 1908 byl správcem muzea V. V. Škorpil, jehož zásluhou se (kromě jiného) zřídilo při muzeu první české pedagogické centrum. Dne 3. května 1914 bylo muzeum slavnostně otevřeno v přestavěném domě rodiny Šemberových, kde sídlí dodnes.
Po reorganizaci územní samosprávy v roce 1960 přestalo být Vysoké Mýto okresním městem, muzeum ve Vysokém Mýtě se však díky dlouhé tradici a rozsáhlosti svých sbírek stalo muzeem okresním. Tím značně vzrostly možnosti jeho odborného působení. Muzejní prostory se postupně rozšířily o dva sousední měšťanské domy. V roce 2003 vznikla muzea regionální a tento statut získalo i muzeum ve Vysokém Mýtě. Jeho zřizovatelem se stal Pardubický kraj, který řídí další regionální muzea v Pardubicích, Chrudimi a Litomyšli. V muzejních prostorách vznikla konzervátorská dílna, pracoviště archeologa s depozitáři a nejnověji také pracoviště dokumentátora v podkroví. Současné Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě je institucí s rozmanitou víceoborovou působností. Jeho zájem se kromě jiného orientuje i na prostředí raně průmyslového období regionu, především na fenomenální karosářskou dílnu Josefa Sodomky. Důsledkem tohoto zájmu je nedávné zrestaurování unikátního vozu Aero 50 Dynamik a jeho zařazení do sbírek muzea.
